Reference

Každý účastník obdrží po kurzu elektronický dotazník

se žádostí o poskytnutí zpětné vazby. Přestože pořád opakujeme „pište nám hlavně chyby, z těch se umíme lépe poučit, než když nás jen chválíte“, vypadá zpětná vazba tak, jak si můžete přečíst zde:

Co si z kurzu odnáším?

Jedno velké WAU! Obrovské množství cenných informací a hlubokých zážitků, které ještě pořád postupně zpracovávám. Teď plácám, co mě napadá: super zapálený tým lektorů, promyšlenost a pečlivost modelových situací, stmelení kolektivu…

Rukavice :D Kurz mi dal opravdu hodně, jak zkušenosti, tak znalosti, před kurzem jsem nevěděla vůbec nic a proto mi velmi pomohl. Ještě jednou děkuji. :)

(Blanka B.)

Spoustu nových vědomostí. Díky modelovým situacím člověk aspoň trochu ví, jak se zachová, když se nějaká nehoda stane opravdu.

Pocit, že pokud bude někdo v ohrožení života, budu mu moci pomoct. A hlavně to, že budu vědět, jak správně mu pomůžu, aby mu to ještě víc neuškodilo.

(Martina D.)

Nejdůležitěji asi pocit sebevědomí, že se – stále přes veliké mezery ve znalostech a zkušenostech – dovedu v krizových situacích zachovat o něco sebejistěji než před kurzem. Plyne to i z vědomí, že jsem poznala vlastní (nečekané) reakce na různé stresové situace. Tyto reakce nyní dovedu lépe předvídat a obecně s nimi účelněji pracovat. Obecně cítím větší klid a představa, že bych se dostala do pozice, kdy bude první pomoc potřeba provádět, mě už tolik neděsí. (Anna T.)

Byla to pro mě dobrá zkušenost, osahat si vše naživo a přiblížit se tak realitě, která ale věřím, že ve skutečnosti ještě mnohem drsnější. Nicméně super, mám z toho výbornej pocit. (Lída D.)

Ač to bude znít možná divně, hlavně odpočinek, odpočinek od běžné práce a trošku návrat ke kořenům. A poznání kolegů zas v trošku jiných situacích. (Šouvit)

Přehodnocení některých věcí, které ted jsou pro mne daleko hodnotnější a smysluplnější… Byl to opravdu silně prožitkový kurz a myslím si, že by každý člověk měl tímto kurzem projít. Měl by být povinný ve všech školách. Trochu „zatlačit“ na školy a možná by se i nějaká dotace našla. Podle toho co mi říkal můj synovec, na základní škole je to bída.

Jaký okamžik byl pro mě nejsilnější?

Asi první modelovka, která mi ukázala, jak bezmyšlenkovitě se vrhám pomáhat a vůbec nekoukám na vlastní bezpečnost. Myslím, že je to dobré a včasné uvědomění pro život.

Bylo to snad poprvé, kdy jsem děti viděla skutečně zaujaté první pomocí. Skvělé bylo, že jste je dokázali motivovat tak, že samy měly zájem něco se dozvědět. (Barbora K.)

Už to bylo v prvním kurzu PP pro řidiče, kdy jsem špatně vyhodnotila zdravotní stav motorkáře, který byl v bezvědomí, neposkytla jsem mu PP, protože jsem se domnívala, že jí bohužel nepotřebuje, ale bylo špatně. Sice to bylo inscenované, ale přesto to ve mě zůstává. (Věra Š.)

První modelovka, kdy jsme dělali obvazy a za rohem se mezitím zranil Ondra. To bylo silný hodně. Pak autonehoda před školou. Tam jsem měla pocit, že je to opravdu reálné. (Klára)

Asi záchrana tonoucího z vody. V negativním smyslu – asi, ne úplně ideální postup zachránců. V pozitivním smyslu – práce a starost lektorů o „tonoucího“ po ukončení modelovky :)

Noční záchrana tonoucího, ani ne proto, že bych simulačku považoval za tak drsnou, jako velká část účastníků, nebo pro K. kterej se vlastní blbostí trošku prochladl. Ale spíš proto, že se konečně plně ukázalo, kdo má zmáknutej převod z huby na ruce :-) a kdo strach namočit si pohorku, kvůli vlastnímu pohodlí.

Žádný zážitek na mě neměl negativní vliv. Nejvíc mě asi dostala první modelovka. Byla jsem figurant a rovnou s amputací ruky. Bylo hrozně zvláštní vidět zachránce tak vykolejený. Najednou mi došlo, že to není sranda. (Hana Z.)

Jednoznačne modelovka s hádajúcim sa manželským párom a potom nočná záchranna akcia :) (Kristýna)

Moment, kdy jsem byl v roli toho, co poskytuje první pomoc… Podle mě nejdůležitější část kurzu, zažít na vlastní kůži paniku a stres, když musíte někomu zachraňovat život. (Jirka)

Další vzkazy

Asi první modelovka, která mi ukázala, jak bezmyšlenkovitě se vrhám pomáhat a vůbec nekoukám na vlastní bezpečnost. Myslím, že je to dobré a včasné uvědomění pro život.

Bylo to snad poprvé, kdy jsem děti viděla skutečně zaujaté první pomocí. Skvělé bylo, že jste je dokázali motivovat tak, že samy měly zájem něco se dozvědět. (Barbora K.)

Lektor byl bez chyby, dokázal zaujmout po celou dobu kurzu. Jediná chyba: strašně rychle to uteklo ;-) (Zuzana F.)

Co si z kurzu odnáším? Nové poznatky načerpané při modelových situacích. Můžeme si při teorii říkat, čeho se máme vyvarovat, ale když člověk vidí chyby v přímo v praxi, tak je to největší škola. (Pavel L.)

Výborné bylo praktické cvičení, mám tím na mysli modelové situace. Opravdu přínosné. Nikdy bych nevěřila, jak silné emoce se při nich dají prožít. (Lenka H.)

Bylo to skvělé, jen tak dál, tohle je něco, co má opravdu smysl.

Jsem účastníkem kurzů pořádaných PrPom.cz již po několikáté a nikdy se nenudím. Pokaždé zjistím, co ještě nevím a z každého absolvování si odnáším zážitek. To, co se člověk na kurzu naučí, jen tak nezapomene. (Hanka S.)

Jako reálná pro mě byla situace, ve které jsem byla v roli zachránce. Ještě teď se mi při vzpomínce na průběh zrychlí tep. Doba věnovaná modelovým situacím by mohla být delší, není nad to si vše vyzkoušet. Ze židle se to naučit opravdu nedá. (Lenka H.)

Fandím tomuto projektu, který se formou zážitkové pedagogiky snaží o to, aby znalost první pomoci patřila k základní vybavenosti občana ČR. Těší mě, že je zde přístupná všem (dospělým, dětem, řidičům či maminkám..) a uzpůsobená jejich potřebám. Oceňuji profesionalitu, otevřenost i přátelského ducha celého týmu. (Lucka)

Důležitým prvkem bylo i skupinové zhodnocení zážitku. Možná bych ke konkrétním zásahům přivítala ze strany instruktora pár rychlých, praktických rad, na co si pro příště dát pozor či pár tipů z praxe. (Lucka)

VELIKÝ respekt. Kurz ve všech směrech předčil moje očekávání a to mohu s klidým srdecem říci, že mívám nehezkou tendenci být ke svému okolí dost kritická. Moje největší obava, když jsem na kurz jela, bylo, že to bude „hipísácká vyjuchaná akce, kde mě bude někdo nečekaně v noci budit, abych si šla někoho zachraňovat v kaluži umělé krve v mokrém lese“.
Ocenila jsem tedy zejména, že:
– vše sloužilo svému účelu
– jsem se do ničeho necítila nucena
– také „teambuildingové“ (hry) prvky byly velmi nenucené a sloužily jako rekreace
– lektoři byli erudovaní a dokázali mi odpovědět na mé otázky
– na otázky se vždy našel čas
– lektoři pro mě fungovali jako autorita
– ale zároveň své pozice nezneužívali; měla jsem vždy pocit, že jsem na akci pro dospělé
– lektorů bylo málo a tudíž jsme si je rychle zapamatovali
– znali jsme dopředu pravidla a formu modelových situací
– a stejně tak i očekávaný chod dne (i když byl odpočinek jen 10 minut, mohla jsem se na to spolehnout).
Ač to může znít zvláštně, v jistém směru jsem si na kurzu hodně odpočinula; už je to dlouho, co by pro mě někdo chystal program (většinou to bývá naopak). Vyhovovalo mi, že jsem se nemusela zabývat praktickými věcmi jako vaření, mytí nádobí ad. Modelové situace byli psychicky a někdy i fyzicky náročné, ale ne proti účelu. (Anna T.)

Děláte smysluplnou práci a je z ní cítit nadšení.A také jsem nikdy nezaregistrovala sebemenší pocit méněcenosti, byli jsme opravdu rovnocenými partnery a to se tak často nestává… děkuji.