Mýtus 31 — Při otravě kyselinou nebo zásadou je třeba látku neutralizovat.

Jak to celé vzniklo?

Inu, všichni mají potřebu hrát si na malé chemiky, avšak základy chemie už dávno zapomněli… Po zadání dotazu „první pomoc poleptání“ do Googlu vás s „neutralizačním blábolem“ konfrontuje hned několik odkazů s postupy, my jsme pro vás našli tento:

1. zabráníme dalšímu působení chemikálie (dbáme na vlastní bezpečí)

2. postižené místo oplachujeme vodou (tak, aby voda nestékala po zdravých částech těla)

3. chemikálii neutralizujeme velmi zředěnými roztoky (vyjma očí, ty jen vyplachujeme)

4. Kyselina — jedlá soda, mýdlová voda

5. Zásada — ocet, citrónová šťáva

6. při požití podáme postiženému větší množství vody a zajistíme převoz do nemocnice, nevyvoláváme zvracení (došlo by k opětovnému kontaktu chemikálie s jícnem)

7. povrchové poleptání sterilně kryjeme (1)

Otravy a neutralizace — proč je to špatně?

Začneme zopakováním chemie základní školy, tedy jednoduchou neutralizační reakcí silné kyseliny a silné zásady.

HCl+NaOH→NaCl+H2O     nebo   H2SO4+2 NaOH→ Na2SO4+2 H2O

Smísíme-li kyselinu se zásadou (louhem), vznikne sůl a voda, přičemž celá reakce je prudce exotermická (uvolňující teplo). Takže při takové první pomoci poleptanou ránu ještě zasolíme a ohřejeme. Stejná reakce proběhne i po požití uvnitř trávicího traktu po záchraně „chemikem”.

Navíc představa, že určité množství kyseliny zneutralizujete nějakým množstvím zásady o obráceném pH, je zcestná, k neutralizaci stejně nedojde. Jde totiž o chemicky jiné látky v odlišném množství (tzv. látkové množství).

Pokud bychom se rozhodli pro neutralizaci požité kyseliny zásadou (či obráceně), dojde navíc ještě k opětovnému poleptání trávicí trubice neutralizační látkou. Když vůbec připustíme, že by se dotyčný dobrovolně napil další chemikálie, zcela jistě si to ale v průběhu pití rozmyslí, začne zvracet a… trávicí trubice bude poleptána potřetí.

Jak je to správně?

Především si nehrát na chemika, to je to hlavní. Pak už je to jednoduché.

1. Dbejte na vlastní bezpečí.

2. Pokud otrava ještě probíhá, zabraňte dalšímu vstřebávání chemikálie.

3. U většiny otrav skrze trávicí trakt je doporučeno vyvolat zvracení, a to nejlépe teplým a přesoleným roztokem vody. (!) Výjimku ale tvoří právě kyseliny a zásady, dále i ropné produkty či pěnidla. Proč? O tom si pojďte přečíst SEM.

4. V žádném případě se nepokoušejte použitou látku neutralizovat.

5. Dejte dotyčnému vypít 1 menší sklenici čisté vody, tak se požitá látka v trávicím traktu více zředí. (!) Podejte ji ale opatrně, vypít by se totiž měla opravdu jen po doušcích.

6. Zajistěte vzorky požité chemikálie — lékové blistry, láhev s chemikálií, zbytky jídla apod. Pokud dotyčný zvracel, zajistěte i vzorek zvratek.

7. Je-li postižený v akutním stavu, okamžitě vytočte 155. Řiďte se všemi radami dispečera/ky.

8. Pokud došlo k požití malého známého množství konkrétní chemikálie (typicky léků) a dotyčný nejeví akutní známky, můžete kontaktovat Toxikologické informační středisko na čísle: 224 91 92 93. Lékař vám po telefonu poradí, o jak moc těžkou otravu nejspíš půjde a co s dotyčným dělat dál.

Pokud se chcete o otravách a jejich reálném řešení dozvědět více, tak přijďte na náš kurz Zdravotník zotavovacích akcí, kde se otravám věnujeme.

Mýty o první pomoci jsou hlavně o tom, co rozhodně nedělat. Jak se ale vlastně poskytuje první pomoc? O tom píšeme seriál článků Neboj se pomoci! Nebo se ti úplně nejlépe přijďte naučit na kurz.

ZAJÍMÁ MĚ ZÁŽITKOVÝ KURZ

Zdroje textů a informací

1. HORČÍK, Jan. Poleptání. První pomoc Zásady první pomoci. [Online] [Citace: 11. říjen 2018.] http://www.prvni-pomoc.com/poleptani.

2. BYDŽOVSKÝ, Jan. Akutní stavy v kontextu. Praha 10: TRITON, 2008. ISBN 978-80-7254-815-6.

#Otravy